U Inkoustové princezny

Říká se, že člověk by neměl vzpomínat a rekapitulovat, protože to znamená, že lituje a není spokojen s přítomností. Přesto si ale dovolím ohlédnout se za rokem, který každou chvíli skončí, a který mi přinesl mnoho nového. Vlastně bych skoro mohla prohlásit, že to byl nejlepší rok v mém dosavadním životě. Protože když to shrnu – když pominu smrt mého milovaného dědečka (nemyslím to nijak neuctivě, ale je to už pár měsíců, byl to starý a nemocný pán a život jde dál)- nestalo se mi nic špatného. A pokud se mi stalo něco, co by člověk obecný mohl pokládat za špatné, mě to tak nepřipadá – anebo se to nakonec obrátilo, když už v nic jiného, tak v dobrou zkušenost. Považte;

uzavřela jsem středoškolskou etapu svého života, užila si maturitní ples v krásných šatech, zvládla jsem zkoušku dospělosti a získala tak dva, tři lidi pro život.

S Rendou, kamarádem, kterého znám plných 14 let, jsme oprášili a upevnili náš besties 4eva vztah natolik, že si navzájem moc neumíme představit svojí budoucnost bez sebe navzájem, totéž s kamarádkou Anežkou.

Dostala jsem se na školu, na kterou jsem chtěla a pokud můžu říct, jsem na ní spokojená a splňuje má očekávání. Taky jsem tam potkala docela príma partu – jistě, některým to moc nepálí, někteří si neustále stěžují, ale někteří jsou na stejné vlně a není tam snad jediný zlý člověk. A pokud je, nemá potřebu vybíjet si to zrovna na mě.

Měla jsem šanci pracovat v kamenné redakci časopisů, které se alespoň trochu dotýkají filmů a seriálů a získala jsem zkušenosti, které mi od té doby každý den ulehčují profesní život.

Celkově jsem si zase, jako každý člověk, každý rok, prošla určitým vývojem, posunula jsem se o pár kroků vpřed. Mám zase trochu víc jasno v tom, kde bych chtěla být a jaká bych chtěla být. Dokázala jsem zamávat s některými démony z minulosti, k těm úsměvnějším patří překonání traumatu ze Lvího krále a scény, kde Simbíčkovi umře tatínek. K těm serióznějším patří překousnutí názoru lidí, na kterém vlastně vůbec nezáleží, protože si svým jednáním mou úctu nezaslouží. Osušila jsem pár slz, utěšila několik mě blízkých zlomených srdcí a začala jsem si myslet, že možná ne všichni lidé na světě si zaslouží, abych se jich štítila.

Moji rodiče začali akceptovat, že jsem plnoletá, a že spoustu věcí zvládnu udělat sama, já jsem začala akceptovat, že spoustu věcí musím umět udělat sama, a že chtějí mít svůj klid.

Vypila jsem 1578964852 litrů alkoholu, snědla 245789456315 kilogramů jídla a vykouřila 5478964876512379 cigaret.

Mám za sebou skvělý rok. Mám za sebou tak skvělý rok, že dokonce nechávám stranou svou věčnou ustrašenost a nepředpovídám zhroucení společnosti, úpadek světového trhu a třetí světovou válku.

Posted: Úterý, Prosinec 27th, 2011 @ 00:21
Categories: Zbytkovník.
Subscribe to the comments feed if you like. You can leave a response, or trackback from your own site.